O škole
Místo, na němž naše škola stojí, má svojí zajímavost. Jedná se o návrší vytvářející předěl mezi údolím Harcovského potoka a Černým dolem, jehož vrcholek se nazývá Jánský kámen. Dříve se tomuto návrší říkalo Galgenberg (Šibeniční vrch). Ulicí Na Perštýně, která tudy prochází, vedla kdysi stará obchodní cesta z vnitra Čech na sever přes Liberec. Jelikož cesta vedla hodně do kopce, začala se později využívat cesta z Rochlic údolím podél Nisy. U staré cesty do Liberce stála na vršku šibenice. Odtud má vrch název Šibeniční vrch.Obestavění ulice Na Perštýně patří k nejstarším v Liberci. Dřívější přízemní dřevěné domky byly koncem 18.stol. a počátkem 19. stol. Nahrazeny zděnými klasicistními domy podobného vzhledu, jako má dnes dům U Pelikána. Na vrcholu Jánského Kamene byl na náklad dobročinné baronesy Marie Pavlíny Liebiegové postavena v roce 1868 soukromá škola sv.Josefa, dětský útulek (mateřská škola) a ubytovna řádových sester společnosti Dcer křesťanské lásky. Budovu školy tvoří dva dvoupodlažní objekty s učebnami navzájem propojené přízemní části obsahující tělocvičnu. V sousedství byl postaven v letech 1884-1887 kostel sv.Vincence z Paoli, podle návrhů vídeňských architektů R.Jordana aj.Schmalzhofera. Nadace paní baronesy Liebiegové umožnila dále postavit další školní budovu v roce 1898, dnešní základní školy , která měla sloužit i ostatním dětem této části Liberce. Je to dvou podlažní budova, která má díky svažitosti terénu na severní straně o jedno podlaží víc (naše škola). Zde bylo a je vyučováno v jazyku německém.
.Počet žáků se v letech 1995-1996 snížil na 219 v devíti třídách. Roku 1.9.1994 se stala ředitelkou Mgr. Hana Chlumská, její zástupkyní byla Mgr. Dagmar Maděrová, výuku zajišťuje čtrnáctičlenný pedagogický sbor.V současné době je po právě proběhlém konkurzu ředitelem Mgr.Jiří Paclt a jeho zástupcem je Mgr.Marek Draboň. Na škole bylo zavedeno psaní na elektrických psacích strojích a na počítačích. Kromě základní výuky navštěvují děti kroužky, zejména taneční MINI-M vedený paní Romanou Kalenskou, který úspěšně vystupoval i v zahraničí, např. ve Švýcarsku, kde byla navázána spolupráce se školou v Abtvillu. Škola postrádá vlastní stravovací zařízení, využívá proto pohostinství nedaleké zvláštní školy. Hlavní budova školy se zanedlouho dožije sto pěti let své existence. Díky velkým investicím a nesmírnému úsilí všech, kteří na škole působí, může škola dále pokračovat ve své práci.